Michael Chandler: Opravdu patří mezi elitu, nebo je jen přecenovaným jménem?

Michael Chandler podlehl v UFC 314 Paddy Pimbbletovi a mnozí zpochybňují, zda si zaslouží status top fightera. Má opravdu výkony na úrovni, nebo jen dobře prodává svůj obraz?

Přestřelená legenda? Chandler pod tlakem po dalším neúspěchu

Michael Chandler vstoupil do UFC v roce 2021 s obrovským očekáváním. Přicházel jako bývalý šampion Bellatoru a měl být čerstvou krví lehké váhy, která rozvíří vody divize. Jenže po posledním výprasku od Paddyho Pimbleta na UFC 314 se čím dál častěji ozývají hlasy, že Chandler je spíš marketingový produkt než skutečný titulový vyzyvatel.

A právě tato debata nabírá na síle. Má Chandler skutečně na to být mezi nejlepšími, nebo se jen veze na vlně svého jména, stylu a přízně vedení UFC?

Dvě výhry, pět porážek – bilance, která neoslní

Od svého debutu v UFC má Chandler bilanci 2–5. Vyhrál pouze nad Danem Hookerem a Tonym Fergusonem. Zatímco výhra nad Hookerem byla přesvědčivá a ukázala sílu jeho pravého háku, Ferguson už byl v době zápasu ve volném pádu a Chandler málem v prvním kole sám padl, než trefil rozhodující kop.

Naopak prohry s elitními borci jako jsou Charles Oliveira, Justin Gaethje, Dustin Poirier či nyní Paddy Pimbblet jen ukazují, že na absolutní špičku Chandler nestačí. Přitom právě proti těmto soupeřům měl možnost se ukázat – a selhal.

Marketingový stroj UFC?

Chandler má v UFC status hvězdy. Pravidelně dostává místo na hlavních kartách, jeho zápasy jsou vysílány na pay-per-view galavečerech a Dana White o něm často mluví jako o „zábavném válečníkovi“. Jenže kolik z toho je opravdu zasloužené a kolik pouhá show?

Jeho image je vystavěna na motivačních proslovech, charismatu a chování, které připomíná WWE. Tváří se jako „dobrý hoch“, který inspiruje davy, ale realita v oktagonu bývá jiná. Místo dominantních výkonů často vidíme zápasy plné chaosu, kde Chandler buď trefí, nebo padne.

Bellator hype

Mnozí fanoušci i analytici poukazují na to, že Chandlerova pověst byla vybudována na jeho působení v Bellatoru. Tam sice získal titul a porazil známá jména jako Eddie Alvarez či Benson Henderson, ale většinu kariéry bojoval proti stejným soupeřům dokola.

Jeho nejslavnější triumfy jsou dávno za zenitem – a i ty mají své otazníky. Porážka od Patrícia Pitbulla, který je přirozenou pérovou váhou, nebo výprask od Willa Brookse, který v UFC zcela propadl, ukazují, že Chandlerův „životopis“ nemusí být tak oslnivý, jak se zdá.

Realita po UFC 314: Čas sundat růžové brýle

Zápas s Pimbbletem měl být pro Chandlera odrazovým můstkem zpět mezi elitu. Místo toho ale působil bezradně. Po krátkém záblesku v prvním kole přišla série úderů od Paddyho, kontrola na zemi a nakonec TKO ve třetím kole. Chandler nebyl ve hře. Nebyl ani konkurenceschopný.

Zatímco Paddy ukázal progres, Chandler vypadal jako bojovník, který ztrácí krok s tempem elitní divize. A tak je na místě otázka – má UFC dál stavět Chandlera jako hvězdu, nebo je čas začít dávat prostor jiným, kteří si své místo v žebříčku zaslouží výkony?

Závěr: Přeceněný symbol nebo zábavný veterán?

Michael Chandler je bezesporu zábavný bojovník, jehož zápasy fanoušci sledují s napětím. Ale být zábavný neznamená být elitní. Chandler ukázal, že má sílu a srdce, ale zároveň i limity, které ho drží zpátky.

Jeho bilance v UFC není hoden top zápasníka, a přesto dostává výsadní postavení. Možná je čas přestat se dívat na jeho proslovy a začít se ptát: Kdy opravdu naposledy dokázal, že patří na špičku?

Odpověď možná zazněla už v kleci – a Paddy Pimblett ji právě doručil s razítkem.

Zdroj: UFC, Tapology

Autor: Matthew